Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co je to pulling?

7. 5. 2007

"... Jistě se ptáte, cože to vlastně ten pulling je. Odpověď zní: "Závody psů v tahu břemen". To už je sice konkrétnější, ale pořád si může člověk o celé věci myslit ledacos.

Nezbývá nám než se vrátit na Aljašku do doby zlaté horečky ... Teď už se jistě každému vybavil film "Volání divočiny" a jsme doma. Jedna z epizod nám vypráví o sázce, zda-li pes roztáhne na saních náklad o příslušné hmotnosti nebo ne. To jsou vlastně prvopočátky závodů v pullingu, nebo taky weight pullingu, nebo prostě závodů psů v tahu břemen.

Ochráncům zvířat se jistě zježily vlasy hrůzou na hlavě, jak že vlastně jsou ti psi týráni. A to jen pro potěšení publika nebo získání sázky pro svého pána. Aby tato představa mohla být vyvrácena je třeba se blíže seznámit se současnými pravidly soutěže.

Závodů se obvykle zúčastňují psi všech plemen. U nás pak hlavně seveřáci. To jest Aljašští malamuti, Sibiřské hasky, Grónští psi a občas i Samojedi. Kromě toho můžeme zahlédnout i Německého Ovčáka, Dobrmana, Pitbulla nebo Newfounlanda. Tito psi mají za úkol roztáhnout vozík se zátěží a táhnout ho po dráze o délce 6 - 10 m (podle jednotlivých závodů). Vozík jede buď přímo po asfaltu nebo po kolejnicích. Občas se setkáme i se zimním pullingem, a to pak pochopitelně pejsci táhnou saně. Na jeden pokus mají omezený časový limit od 90 sekund. V každém závodě pes absolvuje maximálně 9 pokusů (8 pokusů + 1 možnost opravy)

A jak to tedy vlastně probíhá? Pejsek oblečený do postroje - táhnout na obojku je přísně zakázáno - je přiveden svým pánem k vozíku a připnut na lano o délce minimálně 2 metry, které spojuje psa a vozík. Potom majitel rychlým krokem zajde za cílovou čáru a začne psa přivolávat. Po dobu celého pokusu nesmí tuto čáru překročit. Pokud se ovšem pes nezamotá. Pokud se zamotá, pak samozřejmě rychle svého miláčka rozplete a vrátí se opět za cílovou čáru. Čas běží od chvíle, kdy majitel v tomto sportu též nazývaný handler pustí psa a končí buď vypršením časového limitu, nebo když vozík přejede cílovou čáru. Po celou dobu se nesmí handler dotknout psa ani nákladu a samozřejmě je přísně zakázáno používat jakékoliv pomůcky jako bič či rukáv, rovněž lákání na jiného psa (například na háravou fenu) je velmi striktně zakázáno. Úspěšný pes je svým pánečkem odměněn nějakou dobrotkou a je odveden do stínu nebo někam, kde má relativní klid. A odpočívá. Mezitím majitel bedlivě sleduje, jak se daří na této váze jeho konkurentům, a snaží se odhadnout, má-li jeho svěřenec nastoupit hned na další váhu, nebo jednu váhu vynechat - na vozík se přikládá v rozmezí obvykle 30-60 kg na jednu soutěžní váhu. Vítězem kategorie se stává pes, který utáhl nejvyšší váhu. V případě shody rozhoduje čas, za který tuto zátěž dopravil do cíle.

Málem bych zapomněla - vy vlastně ještě pořád nevíte, v jakých že to kategoriích pejsci soutěží. Psi jsou rozděleni podle pohlaví (psi, feny) a dále do váhových kategorií (psi do 28 kg, 28-40 kg, nad 40 kg, feny do 23 kg, od 23 do 31 kg, nad 31 kg).

To je asi v kostce vše o pullingových závodech. Pro neznalé tohoto sportu jedno upozornění. Shlédnete-li někdy závody na vlastní oči, a bude-li se vám zdát, že soutěžící zvíře se strašně snaží - tj. skáče, hrabe, nezřídka vydává neartikulované zvuky, sliny mu lítají od tlamy, no prostě vypadá, že padne, a přesto s vozíkem ani nehne, všimněte si dvou věcí:

  1. Dobře se podívejte na majitele, který za cílovou čarou volá, poskakuje, plazí se po kolenou, oči mu lezou z důlků, na čele vyskakuje žíla námahou, je na něho vesměs komický pohled

  2. Podívejte se na lajnu, která spojuje psa s vozíkem - na 99% bude prověšená."


Autor: Barbara Vojvodíková


 

Náhledy fotografií ze složky