Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aljašský malamut

8. 5. 2007


Aljašský malamut

Aljašský malamut získal své neobvykle znějící jméno od inuitského kmene Mahlemutů, který v minulosti obýval severozápadní část Aljašky. Při svém způsobu života byli Mahlemuté do značné míry odkázani na své psy, kteří jim pomáhali při lovu, s taháním saní i při ochraně jejich skromného majetku. Vzhledem k velkým a obtížně překonatelným vzdálenostem Aljašky žili domorodci ve značné izolaci, takže jejich psi se po dlouhou dobu udrželi v relativně čisté formě. Teprve s nástupem zlaté horečky začalo docházet ke křížení původních domorodých psů se psy evropských zlatokopů a jiných přistěhovalců, takže na počátku našeho století byl prakticky každý těžší pes z této oblasti označován jako malamut, i když k původním malamutům měl často velmi daleko. Naštěstí se v USA našli skuteční znalci, kteří si dali námahu a pátrali v odlehlých arktických oblastech po zbytcích původních čistých psů. Na jihu USA pak založili jejich chov, k jehož rozkvětu došlo zároveň s rozvojem závodních psů coby nové už ryze sportovní disciplíny.
Popularita malamutů i saňového sportu přetrvává do dnešních dnů a dávno pronikla i k nám. I když malamuti nepatří mezi saňovými psy vzhledem ke své velikosti a mohutnosti rozhodně k nejrychlejším, vše si vynahrazují mimořádnou vytrvalostí. Tyto "lokomotivy severu", jak bývají někdy přezdíváni, se uplatní na dlouhých tratích a jsou schopni utáhnout i obrovské náklady. Toho je dnes často využíváno při soutěžích weight pullingu, kde se soutěží o to, který pes utáhne na určitou vzdálenost nejtěžší zátěž (viz. rubrika Weight pulling).
I když nejpřirozenější využití skýtá malamutovi práce v zápřahu, je třeba smířit se s tím, že ne každý, komu učaroval impozantní vzhled tohoto plemene, mu ji bude schopen a ochoten poskytnout. V takovém případě je nutno mu nabídnout náhradní zaměstnání, nikoli však při běžné sportovní kynologii na cvičišti. Malamut (jako ostatně žádný severský pes) nevyniká přirozenou ostrostí, zvláště ne vůči lidem, a nehodí se pro něj tvrdý výcvik. Ani coby na hlídače na něj většinou není velké spolehnutí, navíc poměrně málo a nerad štěká. Malamut je velmi inteligentní, svému pánu oddaný, ale i k cizím většinou přátelský, samostaný pes, který vyžaduje především hodně pohybu v pokud možno přirozeném prostředí a chápající, od mládí důsledně vedenou výchovu. Je předurčen k celoročnímu pobytu venku, nikoliv k polehávání na gauči a krátkým vycházkám do městského parčíku. Každý zájemce o toto mimořádně atraktivní plemeno by měl předem důkladně zvážit své možnosti a požadavky, jejichž splnění od budoucího psa očekává. Role módního psa drsnému a otužilému malamutovi zrovna nepadne.